Jsem dlouholetý rybář, akvarista a také majitel e-shopu CHZ Obchůdek, který je sice spíše zaměřen na potřeby pro akvaristy, ale rozhodl jsem se jej rozšířit i o rybářské potřeby. Nemám toho rybářského zboží hodně, tak postupně doplňuji o další. Proto hledám nové dodavatele rybářských potřeb. Není to lehké, jejich požadavky jsou někdy pro mně vzhledem k velikosti mého e-shopu nesplnitelné. Jedním z těch dodavatelů, který má pro mně přijatelné podmínky je firma KAPRPRO, kterou jsem nedávno oslovil. Začal jsem tedy přidávat jeho zboží. Mezi tím se na YouTube objevilo video youtubera Bohumila Kuny (tak trochu rebela, který poukazuje na předražené výrobky některých firem). V tomto videu také testuje tyto návnady a nástrahy a velmi je vychvaluje a to tak, že mi to až nápadně připomíná reklamu. Což v dalších videích přizná, že s firmou spolupracuje. Proto jsem se rozhodl udělat vlastní nezávislý test. Výsledky testů budu postupně zveřejňovat. Bude to test na dlouho, zastávám názor, že po jednom nebo dvou chytáních nemohu dělat žádné závěry. Testovat budu jednotlivě každý druh a jeho variantu. Do tří dnů se můžete těšit na první test!

Tak a všechno jednou končí! Ještě jsme si dva dny zachytali, již bez nějakých větších změn - klasika. V sobotu odpoledne se začalo pěkně zatahovat a ochlazovat. Byli jsme rozhodnuti, že v neděli dopoledne již nikam nejedeme, odpoledne se vracejí lodě, tak si je v klidu připravíme a odpočineme si. V neděli ráno je však u mých dvou kolegů změna - jedeme! Nadšený z toho moc nejsem, je zima jako hrom a dokonce asi co nevidět začne pršet. Tak vyjíždíme, zima je obrovská a když jsme docela daleko od kempu začíná pořádný liják. Ryby vůbec neberou. Asi po třech hodinách se doslova zmrzlí vracíme. Odpoledne alespoň přestává pršet. Ještě, že tak, protože myjeme loď a vracíme ji. Cestou na chatu již vidíme na pondělní ráno nachystaný autobus. To je jasná realita - jede se domů!

Je pondělí ráno. Vstáváme v šest hodin. Musíme vyklidit pokoj, zabalit ryby do beden a v devět hodin vyjíždíme. Celá cesta proběhla bez sebemenších problémů, jen na moři jsme zažili opravdovou bouři. Nikdy bych nevěřil co dokáže udělat s tak obrovským trajektem. Pěkně nás to pohoupalo a způsobilo hodinové zpoždění, protože trajekt musel plout z bezpečnostních důvodů blíž u břehů. V Praze mně čeká kolega z práce a jsem doma.

Jaký závěr? Byl to pro mně opravdový zážitek a jsem rád, že jsem jel. Na druhou stranu jsem ale zjistil, že víc mně baví chytat ryby u nás. Jestli ještě někdy pojedu do Norska? Nevím, zatím mně to nijak neláká. Teď mám nějaké plány na nevšední chytání ryb u nás, ale jak se říká "nikdy neříkej nikdy" a je možné, že do Norska ještě někdy vyrazím. Pokud jo, ale s jinými kolegy. Takovými, kteří netouží po mase, ale po krásném chytání...

Ráno vyjíždíme tak jak každý den. Objíždíme "svá makrelová místa". Docela to jde, tentokrát se ani já nebráním je brát, jsou docela slušných velikostí. Jinak je to pořád stereotyp. Až najednou mi něco ohne prut téměř pod loď. Je to taková síla, že mi to málem vytrhne prut z rukou. Nejdřív si myslím, že zase o něco visím. Není to tady nic zvláštního a trhá se hodně. Jenže se dívám, že šňůra se rozjíždí na opačnou stranu proti tomu kam by směřovala kdyby jsem visel. Už mi je jasné, že mám na udici něco opravdu hodně velkého! Síla je neuvěřitelná! Asi po deseti minutách zápasu přichází to co nemá rád žádný rybář, tah najednou povoluje a šňůra jde volně navíjet. Pilkr zůstal, takže šňůra nepovolila. A je to jasné dvojháček na pikru má obě ramena vyrovnaná... ! Zážitek to byl obovský, bohužel skončil velkým zklamáním. Již nikdy se nedovím co jsem měl na udici... Jedeme tedy dál, bavíme se o tom co by to mohlo být. Kolegové vylučují mníka, ten žije ve velkých hloubkách. Chytáme dál makrely a ty jejich pidi tresky. Nachytáno, vracíme se zpátky. Projížíme místem mého neúspěšného boje. Teď chytám na zelená peříčka. Na jednou záběr u kterého vím, že mám něco většího. Nedá se to ani v nejmenším srovnávat s tím co jsem tady zažil. V hloubce pod vodou vidím, že to treska není, první dojem je, že je to žralok. Z toho nejsem nadšený. Je blíž pod hladinou a úleva! Je to mník a docela pěkný i když do trfejního má daleko. Mník je v lodi. Délka 99 cm.

Vím, že fotka u ochránců ryb a přírody vyvolá pohoršení, ale každý kdo tohoto mníka chytil ví, že tím, že je vytažen z hloubky, mu vyhřezne z tlamy plynový měchýř a i když jsou vráceni do vody většinou nepřežijí. Tady je nejrozumnější co nerychlejší usmrcení. Tak mníka jsem chytil v né tak velké hloubce jak mi všichni tvrdili. Chytil jsem jej zhruba ve 40 m. Nechytil jsem jej "na maso", jak všichni tvrdili, ale na zelená peříčka. Z této ryby jsem měl opravdovou radost.

Další dny běží v úplném stereotypu. Tak, že si ráno už téměř připadám jako by to byla moje práce a zase do ní musím... Pořád chodíme na ty malé tresky, sem tam se stane, že chytíme něco většího. Jsou mezi tím i Jardovy vysněné makrely. Ty jediné velikostně stojí za to. Sám rybářský bůh snad stojí nade mnou, protože chytám pořádné kusy, což se o mých dvou kolezích na lodi nedá říct! Pořád jich ale není tolik jak by si Jarda představoval, takž styl našeho lovu se nemění. Ještě že je nádherné počasí. Všichni mně strašili, že tady bude zima ať se pořádně obleču. Já tady jsem v tričku, teplota je kolem 25°C. Kochám se krásnou i když pro nás trochu zvláštní krajinou. Není to to moře jak si jej vždy my představujeme. Žádné pláže, davy lidí, turistický ruch... Jen klid, nádherně čistá voda a vzduch.

Ještě jsem nevložil pořádně fotky jaké je prostředí v našem kempu. Nemám jich sice moc, ale vložím alespoň to co mám...